P: Tak jsme zpet z totalni divociny - trek Choquequirao je pokoren a my si z nej hodne odnesli (nejen pocet kilometru a silene stoupani), ale zase jsme meli to pozehnani, ze to byla i duchovni cesta. Horska dzungle ma rozhodne neco do sebe. Na konci nas cekalo temer neprozkoumane mesto. Archeologove na nem pracuji jen par let a jeste jej hodne pokryva dzungle. Jsme unaveni jak psi, ale bylo to super.
Zbyva nam jen par dni a jsme doma!!!
M: Nejde nez zopakovat hlasku jednoho z drivejsich prekonatelu Choquequirao treku: "After all, when it´s done, it was great":) Kdybych musel zajit do nudnych podrobnosti, asi bych trek popsal takto: dolu, nahoru, hodne dolu, az uplne dolu, hodne nahoru, jeste hodne nahoru, tak trochu nahoru, dolu a nahoru, a pak to same v obracenem gardu. Ale tim bych nerad kohokoliv obtezoval. Proste jen reknu - bylo to furt nahoru a dolu, jak u blbych:)
Modlím se a držím palce, ať vše zvládáte s lehkostí a humorem vám vlastním!
OdpovědětVymazatfotky vypadaji uzasne...akorat pouzivate nejaky divny objektiv....jste nejaci hubeni :-)
OdpovědětVymazatTak jsem si právě vzpomnela, ze jsi v Peru, bracho! Toz letim k pocitaci, hledam ten blog, at se honem dozvim, jak se tam vlastne mas. A koukam koukam div si oci nevykoukam jak je tam nadherne! Je to uzasne jak je to snadne: proste jsi tusil, ze je tam raj na zemi a vydal ses za tim a fakt si ho tam nasel, to je na hollywood. Dost ti to zavidim, i kdyz to neni hezke, ale preju ti to moc taky, tak to je uz hezke. Jste si to fakt zaslouzili, kazdy se takhle nevyda. T.
OdpovědětVymazat