Choquequirao trek je za nami!

P: Tak jsme zpet z totalni divociny -  trek Choquequirao je pokoren a my si z nej hodne odnesli (nejen pocet kilometru a silene stoupani), ale zase jsme meli to pozehnani, ze to byla i duchovni cesta. Horska dzungle ma rozhodne neco do sebe. Na konci nas cekalo temer neprozkoumane mesto. Archeologove na nem pracuji jen par let a jeste jej hodne pokryva dzungle. Jsme unaveni jak psi, ale bylo to super.
Zbyva nam jen par dni a jsme doma!!!

M: Nejde nez zopakovat hlasku jednoho z drivejsich prekonatelu Choquequirao treku: "After all, when it´s done, it was great":) Kdybych musel zajit do nudnych podrobnosti, asi bych trek popsal takto: dolu, nahoru, hodne dolu, az uplne dolu, hodne nahoru, jeste hodne nahoru, tak trochu nahoru, dolu a nahoru, a pak to same v obracenem gardu. Ale tim bych nerad kohokoliv obtezoval. Proste jen reknu - bylo to furt nahoru a dolu, jak u blbych:)

Salcantay Trek a Machu Picchu jsou za nami!

P: tak jsme se ve zdravi vratili do kralovskeho mesta Cusco. Na ctyrdennim Salcantay treku jsme videli neskutecne vysoke hory (vic jak 6.200 m.n.m.), chodili jsme taky nekdy az neprijemne vysoko, ale stalo to za to. Ty ledovcove kopce byly uzasne:

Nad nami letal kondor, pod nami mraky. A ackoli uz jsme z Cusca byli zvykli na znacnou nadmorskou vysku, pri vystupu na nejvyssi bod treku (El Passo-4.600 m.n.m.), dychalo se fakt tezko... Zaplat pan Buh za trenink na Javorovem....

M: ... spojeni "nahoru dolu" nam nechavalo kazdy den poznat nami zatim neprobadane rozmery. Nejen "dokopca a zkopca", ale taky z upalu do podchlazeni, z behavky do zacpy a podobne:) No a jak rika klasik:" kdyz uz to prezijete, je to krasne." Prezili jsme, bylo to nadherne.

Dalsi cestu si pamatuju nejak takhle: horo horo, vysoka jsi / prvni kletch, druha kletch, strom kulaty, ten tu pije, tu je sutr, kun tu hnije (true story) / boli nohy / dalsi stromy, prvni bambus, prvni palma, prvni kaktus / boli nohy / bananovnik, avokado, pomerancovnik / boli zada / vsude voda, kavovnik, koka / vlak, spat, vstat, Machu Picchu... je dech berouci.

P: Dzungle to bylo moje. Teploucko, drsne a dlouhe sestupy, bambusy. Pod nami reka Urubamba. Vse jak z romanu.  A samozrejme nezapomenu na zipline, jakasi super-rychla lanovka tesne nad korunami stromu, plni se nam detske sny.

P: At si kdo chce co chce rika, ze Machu Picchu je proflakla atrakce pro turisty... ty kopce, ktere tesne sviraji mesto kolem dokola... vypada to jako namalovane. Evropske oko, zvykle na uplne jine pohledy z hor, tohle proste nebere. Porad se divate a neverite, ze to je mozne. Mimochodem, je to nepredatelne. Ty fotky to absolutne nepojimaji, co jsme videli.

P+M: zitra odjizdime na 6 dni pryc na dalsi trek, takze zase tady bude chvilku mrtvo. Dekujeme predem za vase modlitby.

Salkantay trek

ahoj do Evropy - jen kratce, odjizdime na 5 dni mimo civilizaci na trek, cilem je Machu Picchu. drzte nam palce, budeme radi za modlitby. Za 5 dni dalsi zaznam.
Petr a Martin

4.-5. den - Plovouci ostrovy na jezere Titicaca

P: mame zalostne malo casu na dlouhe vypraveni. Lide na jezere jsou neskutecni. Kez bychom si my Evropane dokazali v hlave veci tak usporadat, jak si to srovnali oni. Obrazky reknou vice nez tisice slov, takze tady jich par je.
Pozor - je to totalni recese. Navlikli nas do tech obleceni jen pro ty fotky. Ti indiani jsou proste velci sprimari a my jsme hrali s nimi.

3. den - cesta do Puna

P: Dnesni den byl zla obycejny cestovatelsky den, ktery proste musi take jednou nastat. Jen se premistujete, pozorujete krajinu (a zasnete), no a den v haji. Pri temer osmihodinove ceste busem me osobne znovu zaujalo, jak je mozne zit uplne jinak. Ta bida, co byla videt podel cesty, lide, kteri si o teple vode z kohoutku mohou nechat jen zdat, co se premistuji stokilometrove vzdalenosti mezi vesnicemi pesky s tezkymi naklady na zadech... Na tom vsem me prekvapilo, ze ackoli jsem videl totez pred deseti lety v Rumunsku a ne az tak davno v Maroku, porad me to prekvapuje. Jak snadno se tohle zapomina v prepychu ostravske civilizace...
Do neprilis malebneho pristavniho Puna (nekdo by rekl az skaredeho) jsme dorazili za tmy, hotel jsme nasli vice nez snadno (nechali jsme se odchytit nahdonou majitelkou hostelu primo na nadrazi) a hlavne se nam podarilo dovolat Mirabell, ktera nas zitra vezme na plovouci ostrovy na jezere Titicaca. Snad jen pro milovniky kulinarskych zazitku - na velmi pozdni veceri jsme zkusili vybornou kombinaci kurete, sezamu a dvou cizokrajnych ovoci. Mnam. Povecereli jsme s nahodne potkanym vysokym, blondatym holandanem, ktery ve svych 22 letech travi 3 mesice cestou po jizni Americe sam. To pisu pro ty, kteri by o me o Martina meli nahodou jeste obavy. Je to fakt zbytecne. ☺

2. den - Posvatne udoli

P: Dnesni den jsme zasvetili aklimatizaci a navsteve pamatek kolem Cusca. Mesto bylo po staleti [cca od 14 st.] nejdulezitejsim a nejsvatejsim mestem v celem Peru. Zila zde cela kralovska rodina a kdo nemel dostatecne modrou krev, byl mu pristup v podstate odepren. My mame to stesti, ze jsme se sem dostali o dost pozdeji, takze nas vpustili. Smulu mame naopak v tom, ze tu Spanele udelali z tech nejvetsich skvostu [napr. z hlavniho Chramu slunce] kulnicku na drivi. Zotrocene indiany donutili rozebrat  vetsinu staveb, ktera staleti budovali, a postavit z nich katedraly a la Europa.
Den jsme zacali znacnym mnozstvim koka caje, coz nam pomohlo na spousty hodin od bolehlavu a vydali se s mistnimi busem do Tambomachay [3706 m.n.m.], kde zacal nas osmikilometrovy vylet po ctyrech zakladnich pamatkach kolem Cusca. Nebavilo by vas detailni popis zadne z nich. To se musi videt. Na dvou zastavenich ze ctyr jsme zaplatili pruvodce, resp. pruvodkyne kecuanky se slusnou anglictinou a rozhodne to stalo za to! Veci, kterych bychom si nevsimli a staveb, jejichz smysl bychom nepochopili, bylo tolik!

M: Otazka dne zni: Postavili Sacsayhuaman (*stavba monumentalitou srovnatelna snad jen s Pyramidami) Inkove, mimozemstani, Inkove spolecne s mimozemstany, nebo to byl Chuck Noris? Nase zarputila kecuanska pruvodkyne nam nastesti dala jasne stanovisko, ktere by se po jemnem zasahu scenaristy dalo interpretovat takto -- "Ze by inkum pomahaly stavet Sacsayhuaman mimozemstani je naivni, detinska predstava! ... Kazdy prece vi, ze Inka to s mimozemstany jenom konzultoval..." Takze "claro"...:)

Ono vubec najmout si pruvodce je dvojsecne. Uvedu na prikladu... Vyklad pamatky Tambomachay - v pruvodci pojmenovane jako "Inca bath" - Patem a Matem, bez poskrvny pruvodcem: "Ty jo, je to geroj, ze si postavil lazne takhle v horach. Ledova voda, do palace 10km, frote rucniky se z lamy uplest nedaji..."
Vyklad pruvodkyne: Chram, vystaveny pro ritualy oslavujici vodu (=boha vody).
...Ja teda nevim, ale predstava velkeho Inky, jak bezi 10km do sprchy, a pak 10km zpatky do postele se mi zda poetictejsi.

Den 1. - Jsme tady

P: tak asi nejdulezitejsi informace prop vas doma, ze jsme v poradku dojeli, ubytovali se v poklidnem a malebnem hostylku v Cuzcu a jsme strasne radi, ze slo vsechno bez problemu....

M: ...bez vaznych problemu ¨I would say¨... Ale psat tady o zapomenute polovine zasob jidla by bylo zbytecne. 

P: ... To naprosto souhlasim...

M: K ceste... Pamatuji si ji zhruba takto:
Vlak, kupovani zapomenuteho jidla [Petre uz se k tomu nebudu vracet, slibuju], bus, teminal 2, letadlo 1, terminal 4, letadlo 2, terminal g8, letadlo 3, terminal 4, letadlo 4, taxi 1, kopec 1, kyslikovy deficit 1, caj z koky 1, vyreseni deficitu 1. No za par okamziku se vydame vstric dobrodruzenstvim na Plaza de Armas... Predstavuju si to nejak takto - Pat a Mat prichazeji, cas se zpomaluje, vitr se meni na lehky vanek, lide vychazeji z domu a pavlaci, otevraji okenice. Ulicemi se ozyva hudba a ano... uz je to tadz - prohani se jimi pozitivni energie. Pomalu, jakoby nesmele zacina postarsi Peruanka zpivat kecuanske ovcaky ctveraky. Pomalu se pridavaji ostatni az mesto propuka v neutuchajici radost... Teda tak nejak piblizne. Dame vedet...

P: tak ja si dovolim cstu popsat malicko barviteji, protoze jsem si pro vas delal poznamky ☺

O te tasce jidla, kterou jsem ve spechu predal moji sestre Tereze v domeni, ze je to taska meho jidla z lednicky (ktere by se zkazilo, nez bych se vratil z Peru), uz opravdu mluvit nebudu.Moc bych chtel podekovat kamaradovi Pavlovi, ze se s nami prisel rozloucit  na Ruzyn. Slibil jsem mu, ze se vratime v poradku a ja i Martin drzime slovo. Nebojte se. Stejne plany ma s nami evidentne i pan Buh, protoze napriklad  pri letu do Madridu jsem se zapovidal s chlapkem vedle a ukazalo se, ze je to profesionalni spanelsky vojak vracejici z Afganistanu spolu s dalsimi 25 comrades, z toho 4 byli kvalifikovani piloti. Takhle bezpecnou a pojistenou cestu zazije asi malokdo. Povidali jsme si i o jeho zazitcich z Iraku a Bosny. Bylo to hodne zajimave, ale o tom kdyz tak az doma. A ted vas potesime par fotkami.

P: Jeste dovetek ke kulinarskym zazitkum tohoto dne - zkusili jsme jeste vecer lamu. Chutove neco mezi kralikem a jelenem... takze moc dobre ☺.Zdejsi pivo priznacne nazvane Cuscoquinea ma 5% vol. a presto ze to je tedy dvanactka, chutove je hooodne slabe. No, aspon mame dalsi duvod se vratit domu. Na tomhle by kazdy Cech sesel na umoru. Zajimave je, ze chutove je zdejsi kure dost odlisne od toho, na co jsme zvykli z Tesca. Konkretne je to zdejsi mnohem lepsi. Muj kamarad Radovan by pro to mel snadne vysvetleni. Coby gurman totiz oznacuje ceska kurata spise za 6-ti tydenni nador nez za kurata. Tady by si to potvrdil. Pollo con vino bylo fakt uzasne. 

P: jeste dovetek k ostatnim zazitkum, ktere jak jsem se docetl z komentaru, vas zajimaji  - Vyskova nemoc polevuje. Uz je to jen bolehlav. Uz dychame lepe. V Lonely Planet jsme se docetli, ze je tu v Cuscu vyborny bar - The Frogs. Dali si tam kazdy dve Mochita. Kdyz pak prisla velka zelena zaba, sedla si za bar, objednala si piti a ... sundala svou velkou plysovou hlavu, uznali jsme, ze mame dost a je cas do hajan. Pri ceste na hostel krasne osvicenymi ulicemi jsem dospel k zaveru, ze jednalo o maskota, co delal klubu reklamu v ulicich. Mel toho asi uz taky dost.

pripravy

testujeme nas novy blog, ktery bude slouzit k uklidneni zbytecne vydesenych Evropanu, kteri alespon ve svych myslich ci modlitbach budou sledovat nase peruanske dobrodruzstvi.
Narozdil od minuleho blogu (http://petruvblogna30dni.blogspot.com/) nema tento blog byt nejakou masochistickou agonii (jako onen zmineny tricetidenni blog). Nebude zde ani zaznam kazdy den - a to stoprocentne. Uz proto ze chceme cestovat prirodou. A tu rozpozname hlavne podle toho, ze tam nebude internet a podobne veci civilizaci pripominajici... to pisu pro ty, kteri by meli tendenci se vydesit, kdykoli zde nespatri aktualizovanou pohadku Martin a Petr v Peru. Jinymi slovy, kdyz bude moznost, napisem. Kdyz nebude, tak si proste predstavujte, ze se mame primovne a ze na vas myslime.
Takze ... se teste. prvni zaznamy se objevi kolem 12.5.